Prvních šest dní
Před týdnem jsem stále ještě nemohl uvěřit známce z blokovky. Pak to šlo ráz na ráz a já najednou seděl v autě ve směru na Glasgow. Ronja (až na prasklou žárovku brzdového světla) jela jedna radost, jen ty německé dálnice mě drobet zklamaly. Max. rychlost 130 km/h a průměrná kolem 110 není žádná sláva, zácpa v Bruselu byla také zajímavá, ale pak mně až do Glasgow nepotkalo nic zajímavého (vyjma romantických výhledů z dálnice na jihu Skotska). Jediná chvíle, kdy jsem se málem vyboural nastala asi 80 km od cíle - byl jsem tak fascinovaný, že vidím české auto, dokonce s jakýmsi člunem na střeše, že jsem se přibližoval, přibližoval a přibližoval až jsem byl asi metr blízko...
A pak už stačilo jen tři hodiny počkat na parkovišti a už jsem bydlel, fotky jsou na http://www.flickr.com/photos/46734869@N00/. A od soboty to začalo, britští studenti očividně mají doma velmi tuhý režim, takže jakmile vyletí z rodinného hnízda, začnou pít jako .... jako když nám bylo sedmnáct ;-). A ať se na mně spolubydlící prváci nezlobí, ale na to už moje játra nestačí :-(.
Takže se až doposud účastním asi poloviny společenských aktivit, které jsou k dispozici a zbytek času trávím zejména sledováním CSI: Miami a Las Vegas... Což má přeci jen o něco menší dopad na mozkové buňky, které si mi tu možná přeci jen budou hodit (i když tady mám jen dva předměty).
Celkem veselá byla registrace v pondělí a úterý - nejdřív vystát 30 min frontu, pak být poslán za studijní poradkyní, tu 20 min s pomocí "navigačního" personálu hledat, od ní být poslán za poradkyní pro mezinárodní studenty a před její kanceláří utajenou kdesi v hloubi právnické fakulty zjistit, že před pěti minutami odešla...
Na druhý pokus už jsem byl nesrovnatelně úspěšnější, dokonce jsem si odnesl i ID, která je ovšem, díky stejné metodice fotografování (a ještě komičtějším výsledkům) jako na MU, zcela nepoužitelná ;-).
Nu, zítra má být po desáté na fakultě jakýsi informační meeting, na němž bych snad konečně mohl dostat nějaké informace o tom, co vlastně budu studovat :-). Tak uvidíme...
A pak už stačilo jen tři hodiny počkat na parkovišti a už jsem bydlel, fotky jsou na http://www.flickr.com/photos/46734869@N00/. A od soboty to začalo, britští studenti očividně mají doma velmi tuhý režim, takže jakmile vyletí z rodinného hnízda, začnou pít jako .... jako když nám bylo sedmnáct ;-). A ať se na mně spolubydlící prváci nezlobí, ale na to už moje játra nestačí :-(.
Takže se až doposud účastním asi poloviny společenských aktivit, které jsou k dispozici a zbytek času trávím zejména sledováním CSI: Miami a Las Vegas... Což má přeci jen o něco menší dopad na mozkové buňky, které si mi tu možná přeci jen budou hodit (i když tady mám jen dva předměty).
Celkem veselá byla registrace v pondělí a úterý - nejdřív vystát 30 min frontu, pak být poslán za studijní poradkyní, tu 20 min s pomocí "navigačního" personálu hledat, od ní být poslán za poradkyní pro mezinárodní studenty a před její kanceláří utajenou kdesi v hloubi právnické fakulty zjistit, že před pěti minutami odešla...
Na druhý pokus už jsem byl nesrovnatelně úspěšnější, dokonce jsem si odnesl i ID, která je ovšem, díky stejné metodice fotografování (a ještě komičtějším výsledkům) jako na MU, zcela nepoužitelná ;-).
Nu, zítra má být po desáté na fakultě jakýsi informační meeting, na němž bych snad konečně mohl dostat nějaké informace o tom, co vlastně budu studovat :-). Tak uvidíme...

0 Comments:
Okomentovat
<< Home