Jak jsem toužil po Skype

Abych mohl telefonovat domů a nestálo to majlant (vzhledem k tomu, že tu majlant stojí i všechno ostatní - lehká cola za 70 Kč je celkem dost), plánoval jsem, že využiju moderní techniky a budu volat přes Skype. Zelený strom života mi ovšem udělal čáru přes rozpočet: ještě doma jsem zjistil, že za IP telefonii chtějí 30 GBP navíc. Nu, co už, řekl jsem si, pořád levnější než mobil. Po příjezdu jsem na to nějak neměl čas a včera jsem konečně zavítal na recepci, abych se poptal co a jak. Tam mi svatosvatě tvrdili, že všechno je naprosto OK, všechno běží a že mi potřebnou částku strhnou z karty (stejně jako ubytování). Cool!
Ovšem Skype neběželo ještě ani dnes dopoledne a to už mně začínalo drobet zlobit. Asi padesátiletá paní na recepci alespoň přiznala, že o internetu neví ani zblo a že si mám zavolat na helplinku hvězdička šest.
Na helplince mi pomalu a zřetelně (občas i něco zopakovali, přeci jen telefonování v angličtině budu ještě muset procvičit) vysvětlili, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá a že si musím zřídit přes internet zvláštní účet u poskytovatele, vyplnit formulář a ten pozemní (sic!) poštou poslat k nim do firmy, kde mi IP telefonii povolí.
Takže ještě pěkných pár dní budu odkázaný na mobil. Tímto se také omlouvám všem, kdo se těšili na dlouhé diskuse přes internet: vydržte :-).