Poznámka k radaru

Nepřestává mne fascinovat, jaký nezřízený populismus vládne většinovém "radarovému" diskurzu. Vox populi bohužel již tradičně dává přednost krátkodobému zisku, primitivnímu antiamerikanismu a ignoranci historických souvislostí (jen vzhledem ke svému předsevzetí neužívat na blogu vulgárních výrazů nepíšu i o "připosranosti").
Naprostá většina těch, kteří mají potřebu se ve veřejném prostoru k problému vyjádřit přitom ignorují dva zcela zásadní argumenty. Tím prvním je analýza chování politických představitelů Spojených států a nejvýznamnějších evropských zemí. Ve všech třech případech, kdy český (byť zdaleka nejen on) národ potřeboval skutečně kriticky pomoc, vždy to byly Spojené státy, které (jakkoli se nesnažím naznařovat, že příčina jejich intervence spočívala primárně v pomoci Čechům) nás nakonec zachránily.
První a druhou světovou i studenou válku by bez zásadního přispění USA vždy vyhrály státy bez úcty k hodnotám, které dnes nazýváme západní civilizací. Tehdejší západoevropské "mocnosti" ve všech třech případech postrádaly buďto sílu anebo vůli k vítězství.
Ani v příštích válkách nám velké řeči evropských politiků nepomohou, americké tanky a rakety ano. Existuje jednoduché pravidlo ověřeno minimálně posledními sto lety: čím vojensky i ekonomicky silnější USA jsou, tím je (nejen) střední Evropa bezpečnější a blahobytnější. Proto vnímám jako zcela samozřejmou snahu být co nejbližšími geopolitickými spojenci USA.
Druhý prakticky ignorovaný argument spočívá poznání nepřítele. Jakkoli by člověk snad i dal přednost přímé invazi a pověšení iránských ajatolláhů, irácká zkušenost varuje a tak se zdá, že protiraketový systém je jedinou možností obrany proti připravovaným iránským jaderným zbraním vynášeným balistickými raketami. Tvrzení Jiřího Dientsbiera a dalších odpůrců brdského radaru, že vyrobené balistické rakety a jaderné hlavice by se iránský režim nikdy neodvážil použít, protože odpověď Spojených států by byla zničující, je jednoduše pochybné. Není to potom od iránských představitelů jen plýtvání penězi, vyrábět zbraně, jež, jak každý ví, nikdy nebudou mít odvahu použít?
Skutečně si někdo myslí, že vůdci Iránské islámské republiky, kteří štědře podporují barbarské sebevražedné atentátníky v Iráku i Izraeli, by se zdráhali zavraždit několik milionů západních "bezvěrců" ze strachu před odvetou a možnou vlastní smrtí? Tím spíš, že v době, kdy by na Teherán mířily americké rakety by se pan Ahmadínežád a jemu podobní jistě již dávno schovávali v kamenných norách kdesi v západním Elbrusu.