Hasiči

Další z podivuhodných britských specifik je nepochybně hypertrofovaná fobie z požáru. Na mém flickru je mj. fotka billboardu s varováním proti nebezpečí požárů, v televizi jsou pravidelně protipožární reklamy, na všech kolejních dveřích je cedulka "Protipožární dveře, vždy zavírejte", v každé místnosti je kouřové čidlo. Týden co týden se konají zkoušky funkčnosti požárních hlásičů a v pondělí v šest ráno (sic!!!!) nás čeká dokonce i cvičný poplach.
A včera jsme měli dokonce i poplach ostrý - ve třetím patře se vařilo a asi zkoušeli flambovat či co, ale hlásič začal generovat výhružný zvuk a celý dům se povinně vyhrnul na parkoviště. O dvě minuty později přijely dva VELKÉ hasičské vozy, z jednoho z nich vyskákalo osm chlapů v nehořlavých oblecích a helmách a zdatně vyběhli do třetího patra.
Tam zjistili, že v kouřícím kastrólu žádné nebezpečí nečíhá, takže nás (včetně slečny v županu a s mokrou hlavou vyběhnuvší ze sprchy) opět poučili o zásadách bezpečnosti v kuchyni, naskákali do zpět do auta a vyrazili na základnu.
Ne, že by to divadlo nebylo celkem zábavné, ale nevím, jestli ve snaze ušetřit pojišťovnám peníze za vyplacené pojistky proti požárům se tu přeci jen nezachází drobet in extremis.