Nikoliv za rámeček

Obvykle se na tomto místě objevují pochvalné, ba nadšené hovořící o nejrůznějších pozitivních stránkách studentského života ve Skotsku. Ale dnes nikoli.
Studentská organizace SALSA, o níž jsem se tu už jednou zmiňoval ve velmi pozitivním duchu se rozhodla uspořádat jednodenní výlet do Edinburghu. Inu, proč ne, řekl jsem si, 11 GBP rád obětuji, ač jsem v Edinburgu už dvakrát byl, za příležitost odloudit některé ze skupinek zahraničních dívek jednu členku v přeci jen přijatelnějším prostředí, než je tradiční čtvrteční Primary, to jistě stojí.
V sobotu ráno jsem vstal časně (sraz byl ohlášen již na devátou hodinu), přestože díky velmi živé flat-party o patro výš jsem spal stěží 2 hodiny. I překonal jsem se, nakonec se mi dokonce podařilo se i rozhodnout, co si obléci a v 9.10 jsem už čekal v autě na místě srazu. Zde se hodí poznamenat, že Ronja zachránila organizátorům život, ale o tom až za chvíli.
Když se dalších deset minut nic nedělo, mírně jsem znervózněl a poslal smsku jedné Francouzce a jednomu Britovi, kteří (jak jsem z jejich přemlouvání pochopil) měli rovněž v úmyslu se výletu zúčastnit. Lorrena mi odpověděla po pouhých pěti minutách velmi rozesmátou smskou: výlet byl v pátek pro nedostatek účastníků zrušen a ona se diví (pět smajlíků), že o tom nevím.
Chris napsal až za hodinu, ale zato s vědomím másla na hlavě, nyní dokonce již posypaného popelem. Zkrátka a dobře: e-mail pro mě se ztratil kdesi v temných zákoutích internetu a já si dopřál fakultativní cvičení v časném vstávání a rychlém vypravování.
Teď už jen doufám, že se opět shledám se svými librami a že SALSA bude považovat za svou společenskou povinnost vyjádřit svou omluvu např. pěknou řádkou Stell :-).
P.S. A záchrana života? Dovedete si představit, co bych organizátorům udělal, kdybych nejel na sraz autem, ale šel půl hodiny v příšerném dešti pěšky?