Practical Classics

Už před měsícem jsem tu psal o pozoruhodném britském přístupu k automobilismu. Dalším z jeho neopominutelných projevů je časopis Practical Classics. Díky přátelsky nebyrokratickému systému registrace automobilů je totiž velmi snadné najít ve stodole dvacet let zapomenuté MG, přivést ho do původní krásy a přihlásit na normální značky. Navíc ta krása nemusí být až tak úplně původní, místo rigidní kontroly originality českých testačních komisí pro získání tzv. veteránských značek stačí si jednoduše udělat MoT (čili STK) a hurá na silnici.
Při kompletních rekonstrukcích starých klenotů např. z padesátých let si tak majitelé mohou dopřát luxus moderních výdobytků techniky jako např. kotoučové brzdy, 12V elektrické rozvody či posilovač brzd. Originalita možná sice trošku pokulhává, ale o to více krásných starých aut je vidět o víkendech na silnici, o to více na pohled beznadějných "shnilotin" dostane šanci na reinkarnaci.
A hloupé argumenty všelijakých "humlů" o tom, jak jsou stará auta nebezpečná? Triumph TR7 V8 si přeci nikdo nepořídí, aby s ním (i když dle anglické gramatiky s ní) každý den dojížděl 50 km do práce a zpět; jsou to auta pro radost, pokud chce někdo závodit, snadno si tu koupí Caterham Superlight.
A časopis Practical Classics přesně tento britský nedogmatický a nebyrokratický přístup skvěle ilustruje: právníci, lékaři či klidně instalatéři, kteří v garáži opečovávají svůj kus britské automobilové historie se tu vyměňují zkušenosti a názory.
Často mám dojem, že právě takové věci jako je časopis Practical Classics vypovídají o britské povaze mnohem lépe, než všechny obsáhlé sociologické analýzy.
P.S. I já už mám svého favorita: pěkné MGB GT (nejlépe Chrome Bumper verze) se tu prodávají za cenu deset let staré felicie... Není to silné pokušení ;-)? Např. zde