ESD a ukradené kompetence II.

Prvním významným rozsudkem, který jakoby předurčil další, jemně řečeno extenzivní, přístup k pravomocem ESD byl Van Gend en Loos v Nederlandse Administratie der Belastingen (26/62). Tímto rozhodnutím Evropského soudního dvora byl zaveden princip přímé aplikovatelnosti práva ES (direct effect principle) nejen na státy (jako v případě "běžného" mezinárodního práva), ale i přímo na vztahy mezi občany a mezi občanem a státem. Jinak také právo fyzické či právnické osoby se přímo před soudem dovolat práva Evropských společenství.
Tento princip se pak také stal v souvislosti s doktrínou Evropských společenství jako oblasti definované právě aplikovatelností evropského práva jednou ze základních odlišujících vlastností ES (a později EU) od ostatních mezinárodních společenství.
Abychom si rozuměli: já nijak neprotestuji proti tomuto principu, jsem přesvědčen, že pokud akceptujeme tezi o výhodnosti členství v EU, nelze zároveň odmítnout historický přínos principu přímé aplikovatelnosti na vytváření společného (a později jednotného) trhu.
Vrásky na čele mi však způsobuje fakt, že se tento esenciální princip nestal součástí evropského primárního práva formou dohody členských států a zakotvení ve Smlouvě o ES, nýbrž rozhodnutím členů Evropského soudního dvora, tj. metodou, která odkazuje k výše zmíněné doktríně nadřazenosti moci soudní nad mocí zákonodárnou.
To be continued...