Kontrolá!

Hned v jednom z úvodních příspěvků jsem psal o velmi svobodném až mírně anarchistickém přístupu k bydlení na kolejích. Divoké party generující podobný objem akustických emisí jako Two Faces, jež trvají až do svítání, přespávání blíže nespecifikovaného počtu obskurních individuí z dálného Východu i tlustá vrstva odpadků, která každé ráno pokrývá bližší i vzdálenější okolí našeho bydlení mě utvrzovaly v dojmu, že se tu k ubytovacím zařízením přistupuje se značnou mírou volnosti.
Liberální režim na kolejích je fajn, ale nic se nesmí přehánět, řekli si asi správci Murano Street Student Village a vyhlásili na pátek velkou kontrolu pokojů. A nedopadlo to úplně dobře. I když se říká, že průměrný Brit má doma hnojník, ale než vyrazí směr společenský život, stráví nejméně dvě hodiny v koupelně, slečny kontrolorky očividně tento pohled nesdílely a ač vypadaly, že to ráno odbyly rychlou sprchou, prohlížely každý kout téměř lupou.
Nu, nelze popřít, že podlaha v kuchyni a na toaletě doposud nebyla myta (od září), na druhou stranu v kuchyni pravidelně (každé třetí pondělí v měsíci) zametám, následky Robbyho nedělní nevolnosti už jsou prakticky na porcelánové míse neznatelné a těch pár Richardových vlasů ve sprchové výlevce bych též nepočítal. Inu, není divu, že mí drazí spolubydlící nemají příliš praxe v domácích pracích, když každá rodina tu má indickou, africkou, ale nejspíš polskou služebnou...
Mně ke cti budiž přičteno, že můj pokoj obdržel známku dvě (podobně jako ve škole, tj. above average), zatímco oba spolubydlící získali pěknou čtyřku :-). A nebýt pozůstatků po bagetě na zemi, mohla to být jednička!

Další takový...

Začíná to vypadat, že se se zbytečnými cestami do školy roztrhl pytel. Sotva jsem dopsal příspěvek o sobotním zrušeném výletu do Edinburghu a už je tu další takový případ. Člověk se poklidně projde na fakultu, po cestě si koupí Daily Telegraph a lehkou colu s limetkou (btw skvělá kombinace :-)), těší se, jak využije nově osvojené znalosti o souhlasu s léčbou v případě mentálně a psychicky nezpůsobilých plnoletých osob, jenže co se nestane: na dvěřích visí papír s oznámením o zrušení dnešního semináře z důvodu choroby vyučující. Pak si připadám trochu jako ve Francii. Byť jako plus možno uvést, že tam ten papír vůbec visel (ve Francii by nejspíš po půl hodině přišla sekretářka a zrušení oznámila) a že obsahoval i slušnou omluvu. Ale stejně... Tudy ne, přátelé ;-).

Nikoliv za rámeček

Obvykle se na tomto místě objevují pochvalné, ba nadšené hovořící o nejrůznějších pozitivních stránkách studentského života ve Skotsku. Ale dnes nikoli.
Studentská organizace SALSA, o níž jsem se tu už jednou zmiňoval ve velmi pozitivním duchu se rozhodla uspořádat jednodenní výlet do Edinburghu. Inu, proč ne, řekl jsem si, 11 GBP rád obětuji, ač jsem v Edinburgu už dvakrát byl, za příležitost odloudit některé ze skupinek zahraničních dívek jednu členku v přeci jen přijatelnějším prostředí, než je tradiční čtvrteční Primary, to jistě stojí.
V sobotu ráno jsem vstal časně (sraz byl ohlášen již na devátou hodinu), přestože díky velmi živé flat-party o patro výš jsem spal stěží 2 hodiny. I překonal jsem se, nakonec se mi dokonce podařilo se i rozhodnout, co si obléci a v 9.10 jsem už čekal v autě na místě srazu. Zde se hodí poznamenat, že Ronja zachránila organizátorům život, ale o tom až za chvíli.
Když se dalších deset minut nic nedělo, mírně jsem znervózněl a poslal smsku jedné Francouzce a jednomu Britovi, kteří (jak jsem z jejich přemlouvání pochopil) měli rovněž v úmyslu se výletu zúčastnit. Lorrena mi odpověděla po pouhých pěti minutách velmi rozesmátou smskou: výlet byl v pátek pro nedostatek účastníků zrušen a ona se diví (pět smajlíků), že o tom nevím.
Chris napsal až za hodinu, ale zato s vědomím másla na hlavě, nyní dokonce již posypaného popelem. Zkrátka a dobře: e-mail pro mě se ztratil kdesi v temných zákoutích internetu a já si dopřál fakultativní cvičení v časném vstávání a rychlém vypravování.
Teď už jen doufám, že se opět shledám se svými librami a že SALSA bude považovat za svou společenskou povinnost vyjádřit svou omluvu např. pěknou řádkou Stell :-).
P.S. A záchrana života? Dovedete si představit, co bych organizátorům udělal, kdybych nejel na sraz autem, ale šel půl hodiny v příšerném dešti pěšky?

Právo a zdravotnictví

Už dávno vím, že jedinou cestou k úspěchu v právní praxi je specializace. A dost možná už až tak nezáleží na tom, jestli se člověk rozhodne věnovat mezinárodní obchodní arbitráži, správnímu právu ve stavebnictví anebo právu zdravotnickému. Asi (vzhledem k tomu, že přesně znám všechny čtyři čtenáře mého blogu ;-)) není tajemstvím, že já si už před dvěma lety zvolil poslední zmíněnou možnost.
A v Glasgow si připadám jako Alenka v říši divů, lépe řečeno jako legislativec v roce 1990, kdy kam se podíval, tam měl nedozírné prostory pro seberealizaci. Ať se obrátil kamkoli, byl by blázen, kdyby nenašel příležitost k publikační činosti.
V dnešní době ve většině oborů se situace jakž takž uklidnila a zdá se, že bouřlivé časy už jsou za námi. Ne tak ve zdravotnickém právu. Nejen, že si tu někdo všiml, že takový předmět existuje a nebylo by od věci jej na úrovni vyučovat, ale i literatura je tu hojná a povětšinou skvělá :-).
Takže je pro mně vlastně hračkou nacházet nová a nová témata k psaní všelijakých článků a analýz. Pěkně se mi to v pomyslném šuplíku množí a já už se nemůžu dočkat, až se mi podaří alespoň něco z toho vhodně umístit.
A nejlepší nakonec: School of Law, University of Glasgow nabízí dvouletý distanční postgraduální "masters" program se specializací na ... jaké překvapení ... medical law. Už teď se teším...

Francouzi

Důležité upozornění pro každého, kdo uvažuje, že by příští rok vyrazil studovat do Glasgow: Nezapomeňte učebnici francouzštiny! Zdá se, že dobrá polovina zahraničních studentů ve Skotsku jsou Francouzi, a když k tomu ještě připočítáme Valony, dostaneme se na pěkných 60%.
Což samozřejmě znamená, že nejpoužívanější jazyk na všech mezinárodních parties je francouzština. Ubohý, osamělý Čech se svým obskurním slovanským jazykem se občas dostává do velmi bizarních situací.
Možná by nebylo úplně od věci, aby se české university snažily vyjednat se svými britskými protějšky o něco víc míst v programu Socrates/Erasmus, tak aby se tu Češi (ehm, ve skutečnosti spíše Čech) nepřipomínali Milouše Jakeše.
Stále totiž doufám, že si odpovědné osoby uvědomí, že faktickým přínosem universitního vzdělání není objem naučených znalostí, nýbrž nové osvojené způsoby myšlení. A jsem na základě vlastní zkušenosti (včetně rozsáhlých možností porovnání se zkušenostmi studentů jinde v Evropě) hluboce přesvědčen, že málokým je tato úloha plněna lépe než britskými universitami.

Halloween

Jednou z (mála) věcí, které si Spojené státy mohly nechat a neobtěžovat se s exportem do Spojeného království, je Halloween. Přesněji řečeno poněkud nadměrně rozpustilý způsob jeho slavení.
Již několik dní BBC ve zprávách důrazně varovala před nebezpečím výtržností, mezi nimiž se (z těch neškodnějších) objevují vejce rozplácnutá o dům, pokud jeho obyvatelé nejeví tendenci přispět, ale i klasické loupeže, a to ať už spáchané na spolu-příšerách nebo nevinných kolemjdoucích. Poslední říjnový den je tak jediná příležitost nahlásit policii, že jsem byl přepaden kostlivcem, a nebýt záhy odvezen silnými muži s přátelským výrazem ve tváři a vestou s po čertech dlouhými rukávy.
Nakonec se ovšem zdá, že nejtěžší škody utrpěly mozkové buňky prakticky všech studentů, na které jsem dnes narazil. A to už vůbec nemluvím o studentech, na které jsem nenarazil, ale narazit měl, například na společném semináři, který nejspíš zaspali.
Domácí halloweenské párty jsou také výbornou příležitostí k demonstraci smyslu pro humoru a ohavného nevkusu, i čehosi na hraně. K těm prvním rozhodně patří osoba oděná v bílé róbě s otvory na oči, růžovým flitrovým kloboukem a nápisem na hrudi: KKK, Gay chapter (pro jistotu přeložím: Ku Klux Glan, Gay oddíl).
Naopak Hitler, který se mi celý večer omlouval, že nevěděl o tom, že přijde někdo z nacisty okupovaných zemí má u mně velký vroubek. Nu a na hranici se pohyboval podivný člověk s australským kloboukem a tričkem s obrázkem rejnoka pocákaným kečupem (slavný australský autor zábavných filmů o přírodě Steve Irwin zemřel 3. září poté, co byl při natáčení bodnut do hrudníku ostrým ocasem rejnoka).